Sborový dopis 02-23

SBOROVÝ DOPIS 2/2023
z Uhříněvsi a z Říčan
ADVENTNÍ
Utzův betlém (Olešnice)
Mé oči viděly Tvé spasení, které jsi připravil
přede všemi národy.
Lukáš 2,30­31… trápení zde je opravdu obrovské, a přece pozdě večer, když
den už dávno zmizel za obzorem, když se procházím kolem
ostnatých drátů, jako by mě něco nadnášelo, a najednou to
znovu a znovu tryská z útrob mého srdce – nemůžu s tím nic
dělat, je to prostě tak… jako nějaká elementární síla – pocit, že
život je nádherný a úchvatný a jednou budeme stavět úplně
nový svět. Proti každé nové urážce a každé nové hrůze
postavíme další kousek lásky a dobroty, čerpajíce sílu
z vlastního nitra. Můžeme trpět, ale nesmíme podlehnout.
Etty Hillesumová, Přervaný život (zápis z deníku z tranzitního
tábora v Holandsku krátce před odjezdem do Osvětimi
a zabitím, 1943)
Etty Hillesumová byla mladá židovská intelektuálka. Narodila se
r. 1914 v Holandsku a byla zavražděna 30. listopadu 1943
v Osvětimi. V březnu 1941, téměř rok po začátku německé
okupace si začala psát deník a v červenci 1942 se dobrovolně
přihlásila k práci v internačním táboře Westerbork na pomoc
Židům, kteří zde byli vězněni. Ona sama, zde internována
nebyla, denně cestovala mezi Amsterodamem a Westerborkem.
Měla povolení do práce dojíždět, jelikož pracovala jako členka
holandské Židovské rady. Hlavním důvodem její dobrovolné
práce pro radu byla především pomoc židovskému obyvatelstvu.
Během práce v táboře napsala mnoho záznamů do svých
deníků a také dopisů svým přátelům.
V říjnu 1942 přestal psát do svého deníku. O několik měsíců
později ji bylo odvoláno cestovní povolení a společně se svojí
rodinou byla na trvalo přesunuta do Westerborku. Dne 7.září
1943 je Etty, její rodina a asi 900 dalších vězňů převezeno do
Osvětimi. Ještě téhož roku, 30. listopadu je Etty v táboře zavražděna.
Její víra v Boha byla obtížně zařaditelná. Byla typickou ukázkou
toho, že naše snaha dotlačit člověka ke "správné" víře, je tváří
v tvář bolesti kolem nás naivní a – nezlobte se – hloupá. Uvědomuji
si to tváří v tvář adventnímu období, do kterého směřuje svět
naplněný násilím a bolestí. A kde místo solidarizace s oběťmijsme vedeni ke správně nasměrované nenávisti. Do toho všeho
zaznívá zvěst o příchodu Spasitele, Zachránce. Velice prostinká
zvěst – Bůh posílá pomoc pro člověka mezi ty, kdo jsou zcela
mimo možnosti ovlivňovat dění kolem sebe a kdo jsou ­ jako
v příběhu evangelisty Matouše – vydáni vraždící moci.
Jsme zoufalí a nešťastní. Zažíváme to při zprávách ze všech
míst, kde jsou lidé vražděni, z míst, kde umírají, protože nemají
dostatek prostředků pro základní přežití. A ono zoufalství nás
ponořuje do zloby. A přece znovu zaznívá zvěst adventu, přece
se znovu připravujeme na příchod Krista. Přece jsou naše oči,
celé nastavení našeho života nasměrováno k budoucnosti.
Hlubokým svědectvím o síle tohoto nasměrování jsou právě
slova Etty Hillesumové.
Na závěr vám chci nabídnout citaci posledního zápisu v jejím
deníku: 'Chtěla bych být balzámem na mnoho ran.'
Jiří Ort
Vánoční program v našem sboru
Srdečně zveme na bohoslužby v adventním období i o vánočních svátcích.
Bohoslužby ve FS ČCE v Uhříněvsi – Husovo nám. 378/40
03.12.2023 neděle
10.12.2023 neděle
17.12.2023 neděle
24.12.2023 neděle
09.00 bohoslužby s vysluhováním VP
09.00 bohoslužby
09.00 bohoslužby s dětmi
09.00 klasické bohoslužby
22.00 "půlnoční" bohoslužby
25.12.2023 pondělí 09.00 bohoslužby s vysluhováním VP
Bohoslužby FS ČCE v Uhříněvsi – v Říčanech ­ Komenského nám. 1850
03.12.2023 neděle 11.00 bohoslužby s vysluhováním VP
26.12.2023 úterý
11.00 bohoslužby s vysluhováním VPV Bělči na biblickém soustředění
už po sedmé
Nebo po osmé, covidové období mi v počítání udělalo trochu
zmatek. V každém případě jsme se v polovině října v evangelickém
táboře v Bělči znovu sjeli, tentokrát 5 rodin – Bargárovi, Břendovi,
Šulákovi, Ortovi a nově také Vybíralovi. Udělalo nám radost, že
Diana s dětmi přijali naše pozvání.
K víkendovým pobytům v Bělči už tradičně patří společně
strávený čas v přírodě, na podzim hledání hub, projížďky na
lodičkách, hraní her, povídání, dobré jídlo.
Důležitým smyslem našeho setkávání je ale příležitost k promýšlení
biblických textů každý večer. Tentokrát to byl v pátek večer text
o stvoření světa, v sobotu večer novozákonní text z Markova
evangelia o žádosti synů Zebedeových. Každý má příležitost
k textu něco říct, to bývá podnětem pro zajímavé diskuse.
A co ještě k říjnovému pobytu patřilo? Dojemná oslava Jirkových
kulatých narozenin (už se těšíme v únoru do Národního divadla
a nad obrázky dětí si často oslavu připomínáme), nový kuchař
(zatím se osvědčil, překvapil hlavně důmyslně připravenými
hamburgery) a pro nás s Jirkou premiéra bydlení v Malém
táboře (a to do Bělče jezdíme pravidelně od roku 1999).
A vlastně bych mohla zmínit i krásné počasí, v sobotu teplé,
v neděli o poznání studenější, ale pořád krásné.
A kdy leccos z toho bude příště? Do diářů si můžete zapsat termíny
19. – 21. dubna 2024, 4. – 6. října 2024 a 28. – 30. dubna 2025.
Těšíme se.
Marie OrtováO krizi
z úvodu knihy papeže Františka "Nebojme se snít"
Tuto knihu papež František napsal po období pandemie covidu.
JO
V krizi se naše fungování otřásá a my musíme přehodnotit
a upravit své role a návyky, abychom z krize vyšli lepší. Krize
vždy vyžaduje přítomnost celého našeho já — nemůžeš
ustoupit, stáhnout se zpět do starých způsobů a rolí.
Připomeňme si Samaritána: zastaví, přistupuje ke zraněnému
a jedná, vstupuje do jeho světa, ponoří se naplno do situace,
do utrpení druhého člověka, a tak tvoří novou budoucnost.
Jednat v krizi jako Samaritán znamená nechat se zasáhnout
tím, co vidím, a vědět, že mě toto utrpení změní. My křesťané
o tom mluvíme jako o převzetí a přijetí kříže. Přijmeme­li kříž
v důvěře, že z něj povstane nový život, dává nám to odvahu
přestat naříkat, vyjít ven a sloužit druhým, a tak vyvolat změnu,
která vzejde jedině ze soucitu a služby.
Někteří na utrpení v době krize reagují pokrčením ramen.
Říkají: "Bůh stvořil svět takový, jaký je, a hotovo." Podobná
reakce si ale Boží stvoření mylně vykládá jako statické, zatímco
ve skutečnosti jde o dynamický proces. Svět je stále v procesu
tvoření. Pavel v listě Římanům zmiňuje, že stvoření sténá
v porodních bolestech (srov. Řím 8,22). Bůh chce s námi jako
partnery neustále tvořit svět. Od samého počátku nás zve,
abychom se k němu přidali — jak v dobách klidu, tak v čase
krize, kdykoli. Není to tak, že by nám všecko předal zabalené
a zapečetěné: "Tady máš svět."
Podle první knihy Mojžíšovy Bůh Adamovi a Evě přikazuje, aby
plodili. Lidstvo má pověření měnit, budovat a ovládat stvoření
v pozitivním smyslu, tedy tvořit z něj a s ním. To, co má přijít,
tedy nezávisí na jakémsi neviditelném mechanismu, na nějaké
budoucnosti, v níž je lidstvo pouhým pasivním divákem. Nikoli:
jsme protagonisty, dokonce — mohu­li existující slovo o něcoprodloužit — jsme spolu­tvůrci. Když nás Pán vybídl, abychom
šli a množili se, abychom si podmanili zemi, říká tím: Buďte
tvůrci své budoucnosti.
Z této krize můžeme vyjít lepší, anebo horší. Můžeme
sklouznout nazpět, anebo můžeme vytvořit něco nového.
Prozatím potřebujeme příležitost ke změně, abychom vytvořili
prostor pro to nové, čeho je zapotřebí. Tak to také Bůh říká
Izaiášovi: Nuže, promluvme si o tom. Pokud jsi připraven
naslouchat, čeká nás skvělá budoucnost. Jestli ale naslouchat
odmítneš, pohltí tě meč (srov. Iz 1,18–20).
...
Podívejme se, jak je to teď s námi: nasazujeme si roušky,
abychom sebe i druhé ochránili před virem, který není vidět. Ale
co všechny ty ostatní neviditelné viry, před kterými se musíme
chránit? Jak se vypořádáme se skrytými pandemiemi tohoto
světa: s pandemiemi hladu, násilí a klimatické změny?
Chceme­li z této krize vyjít méně sobečtí, než jací jsme do ní
vstoupili, musíme se nechat zasáhnout bolestí druhých.
V Hyperionu Friedricha Hölderlina je verš, který mě oslovuje —
říká, že nebezpečí, které hrozí v krizi, není nikdy bezvýhradné,
že vždycky existuje cesta ven. "Kde však je nebezpečí, vzrůstá
i záchrana." To je podstata geniality lidského příběhu: vždy
existuje cesta, jak uniknout zkáze. Lidstvo má jednat právě tady,
uprostřed ohrožení, a tam se mu také otevírají dveře. Tato
Hölderlinova věta mě provázela v různých obdobích mého
života.
Teď je čas, kdy si můžeme dovolit ohromné sny, přehodnotit své
priority — čeho si ceníme, co chceme, co hledáme — a zavázat
se, že podle toho, co jsme si vysnili, budeme také v životě den
co den jednat. To, co v tuto chvíli slýchám, se podobá slovům,
která prostřednictvím Izaiáše říká Bůh: Promluvme si o tom.
Nebojme se snít.57. konvent Pražského seniorátu ČCE
Z diskuse nad zprávami vyšly návrhy
• Konvent pověřuje pražský sen. výbor, aby vstoupil do
jednání ústeckým o možnostech případné užší spolupráce
obou oblastí a ukládá předsednictvu, aby informovalo poslance
konventu PS o výsledcích jednání Ústeckého konventu k bodu
sloučení seniorátů;
• Konvent pražského seniorátu žádá synodní radu a ústřední
představenstvo JJ o informaci jak probíhá příprava na reformu
JJ a celocírkevní diskuse k této reformě;
Hospodaření seniorátu:
­ není využíván seniorátní solidární fond (na pomoc při
překlenutí problémů zvláště s PF)
­ rozpočet schodkový, navýšen kvůli bytu v Berouně a faře
a kostele ve Zruči, je naspořeno, repartice porostou minimálně
Seniorátní adventní sbírka bude určena na Nekostel
(alternativní bohoslužby, běží 3 roky, zatím více než 70x,
k tomu sociální služby, křížová cesta, setkání nad Biblí…,
zacíleno na necírkevní veřejnost a lidi zraněné předchozí
zkušeností v církvi;dosud financováno přes DONIO a z DARPu;
náklady: pronájem prostor v Rock Caffe, kapela, produkce;)
Schválené návrhy ze sborů
­ pokračuje podpora roztockého sboru
­ konvent podporuje postoj synodu k žehnání stejnopohlavních
párů (70 pro, 1 proti, 4 zdrželi)
­ konvent podporuje práci nad pochopením různých forem
členství v církvi, promýšlení možnosti přijetí křtu bez nutnosti
vstoupit do ČCE
­ konvent vyzývá synod ČCE, aby podpořil pozastavení členství
ruské pravoslavné církve ve SRCPoutníci
Jiří Wolker
sbírka Host do domu
Já jsem cesta — já jsem hvězda
bílá,
na svět ruku svou jsem položila,
na černý kabát pentli
přišpendlila
jako v neděli.
A ti, kdo mě viděli,
zprvu se báli,
pak se ale stali králi
a řekli si: "Pojďme,
narodil se Mesiáš!"
Po světě je pěkně vedu.
Svět je jenom chodník nebem,
nebe zas je velké pole,
květy nahoře i dole
— řekl bys, že konce nemá.
V srdci dary, v rukou srpy,
v očích anděly a chrpy,
na žně jdeme do Betléma.